Kompetence frekventantů a absolventů výcviku

Evaluace frekventanta a jeho růstu je součástí akreditace a pravidelná součást výcviku. Dosaženou míru kompetencí a připravenost na postup frekventanta do další části výcviku posuzuje tým trenérů sebezkušenosti a odborný garant výcviku. Tento proces probíhá bez účasti trenéra individuální sebezkušenosti daného frekventanta.

Tento kompetenční model vychází z modelu EAP. V celém znění je možné si ho přečíst zde.

Kompetence studenta výcviku

  • Schopnost rozumět informacím, aktivně s nimi pracovat a používat je.
  • Schopnost být aktivním i receptivním členem skupiny, respektovat hranice ostatních členů skupiny, uvědomovat si, co moje chování a reakce dělá s dynamikou skupiny, být kooperativní, proaktivní.
  • Ochota rozvíjet se a vzdělávat se, přinášet svoje témata a pracovat na nich jak v rámci individuální terapie, tak při práci ve skupině.
  • Schopnost navázat adekvátní pracovní vztah, pracovní alianci - v rámci výcvikové terapie i v rámci výcvikové skupiny, s lektory výcviku.

Hodnotící rozhovor po každém roce výcviku

  • Společné zhodnocení dosažené míry kompetencí studenta – viz výše probíhá v rámci zpětné vazby a zhodnocení na osobní úrovni, na úrovni výcvikové skupiny a na úrovni zpětné vazby trenérů sebezkušenosti.
  • Schopnost zhodnocení vlastní práce, dovedností a nedostatků přímo souvisí s rozvojem sebereflexe, kterou je podstatné během výcviku rozvíjet.
  • Ve výcvikové skupině je třeba se zaměřit na přiměřenou úroveň kompetencí terapeuta obecně, nikoli pouze na míru odborných znalostí a informací. Vysoká míra odborných znalostí není dostačující pro celistvou roli terapeuta.
  • Pohled na témata, ve kterých se frekventant v průběhu ročníku a výcvikové terapie posunul a na kterých ještě potřebuje pracovat.
  • Do supervizní části výcviku frekventant přináší nejen kazuistiky, ale také osobní zkušenost s rolí terapeuta, těžkosti a výzvy.
  • Možno rozpracovávat v další supervizi, mentoringu.

Kompetence absolventa

Ke zvládnutí psychoterapeutických dovedností je potřeba prožít vlastní sebezkušenost na výcviku, ve výcvikové skupině, práci v individuální terapii na osobních tématech a současně je potřeba se dobře orientovat v obecné teorii psychoterapie i v teorii integrativní psychoterapie.

Celková kompetentnost spočívá ve schopnosti cíleně a záměrně používat obecné faktory psychoterapie, porozumění obranným mechanizmům klienta, vhled do maladaptivních cyklických vzorců klienta a maladaptivních interpersonálních schémat klienta s důrazem na holistické propojení myšlení, emocí a tělesného prožívání v rámci sociálního a kulturního kontextu klienta tak, aby klient mohl realizovat žádoucí změnu.

  1. organizační kompetence – zařídit si vlastní praxi, vytvořit adekvátní prostředí pro klienty, dodržovat základní kontrakt a bezpečný prostor v terapii, dohodnuté termíny setkání, způsob omlouvání a rušení termínů, realizace platebního styku
  2. odborně-teoretické kompetence
    1. Vývojová psychologie
    2. OPD-2 diagnostika
    3. Psychopatologie
    4. Účinné faktory v psychoterapii
    5. Terapeutický vztah
    6. Psychodynamický přístup
    7. Maladaptivní cyklický vzorec
    8. Základy transakční analýzy
    9. Základy kognitivně behaviorální psychoterapie
    10. Teorie změny
    11. Psychoterapeutický proces, změna v psychoterapii – kontraktování, vedení procesu, plánování terapie, evaluace pokroku a změn, ukončování terapie
    12. Záměrná praxe
    13. Etika v psychoterapii
    14. Základy práce s krizí a traumatem v kontextu psychoterapie
    15. Dynamika skupiny
  3. odborně-praktické kompetence
    1. vytvořit individuální kontrakt s klientem zahrnující témata, se kterými do terapie přichází
    2. navázat, udržet a rozvíjet terapeutický vztah
    3. zvládat faktory komplikující psychoterapeutický proces (obranné mechanizmy, odpor, acting-out)
    4. používat přenosový a protipřenosový vztah jako cenný nástroj
    5. znalost fází terapie a jejich vědomá reflexe
    6. zvládat emocionalitu sezení, reflektovat své vlastní emoce, být schopen od nich poodstoupit, neprosazovat svůj postoj a hodnoty, jednat v zájmu klientova „nejvyššího dobra“,
    7. upozornit klienta relevantním způsobem na destruktivní chování, udržet limity v psychoterapii
    8. schopnost odhadnout své schopnosti - se kterými klienty mohu pracovat a které bych měl poslat k někomu zkušenějšímu
    9. schopnost vhodně vybrat účastníky skupinové psychoterapie
    10. vést psychoterapeutickou skupinu s využitím principů integrativní psychoterapie
  4. osobnost terapeuta
    1. udržovat si „dobrou pracovní formu“- schopnost identifikovat a propracovat vlastní limity, konflikty a nevyřešené problémy tak, aby nenarušovaly práci s klientem
    2. využívat kritické hodnocení a sebereflexi k rozpoznání svých talentů, rezerv a oblastí, které potřebuje terapeut doplnit, rozvíjet, případně rozšířit si odborné znalosti v dané oblasti
    3. schopnost interdisciplinární spolupráce v indikovaných případech
    4. pravidelná vlastní individuální psychoterapie
    5. pravidelná vlastní supervize a intervize
    6. členství v odborných společnostech a aktivní účast v kultivaci psychoterapeutického pole
Zpět na začátek