Kompetence frekventantů a absolventů výcviku

Evaluace frekventanta a jeho růstu je součástí akreditace a pravidelná součást výcviku. Dosaženou míru kompetencí a připravenost na postup frekventanta do další části výcviku posuzuje tým trenérů sebezkušenosti a odborný garant výcviku. Tento proces probíhá bez účasti trenéra individuální sebezkušenosti daného frekventanta.

Tento kompetenční model vychází z modelu EAP. V celém znění je možné si ho přečíst zde.

Kompetence studenta výcviku

• Schopnost rozumět informacím, aktivně s nimi pracovat a používat je.
• Schopnost být aktivním i receptivním členem skupiny, respektovat hranice ostatních členů skupiny, uvědomovat si, co moje chování a reakce dělá s dynamikou skupiny, být kooperativní, proaktivní.
• Ochota rozvíjet se a vzdělávat se, přinášet svoje témata a pracovat na nich jak v rámci individuální terapie, tak při práci ve skupině.
• Schopnost navázat adekvátní pracovní vztah, pracovní alianci - v rámci výcvikové terapie i v rámci výcvikové skupiny, s lektory výcviku.

Hodnotící rozhovor po každém roce výcviku

• Společné zhodnocení dosažené míry kompetencí studenta – viz výše probíhá v rámci zpětné vazby a zhodnocení na osobní úrovni, na úrovni výcvikové skupiny a na úrovni zpětné vazby trenérů sebezkušenosti.
• Schopnost zhodnocení vlastní práce, dovedností a nedostatků přímo souvisí s rozvojem sebereflexe, kterou je podstatné během výcviku rozvíjet.
• Ve výcvikové skupině je třeba se zaměřit na přiměřenou úroveň kompetencí terapeuta obecně, nikoli pouze na míru odborných znalostí a informací. Vysoká míra odborných znalostí není dostačující pro celistvou roli terapeuta.
• Pohled na témata, ve kterých se frekventant v průběhu ročníku a výcvikové terapie posunul a na kterých ještě potřebuje pracovat.
• Do supervizní části výcviku frekventant přináší nejen kazuistiky, ale také osobní zkušenost s rolí terapeuta, těžkosti a výzvy.
• Možno rozpracovávat v další supervizi, mentoringu.

Kompetence absolventa

Ke zvládnutí psychoterapeutických dovedností je potřeba prožít vlastní sebezkušenost na výcviku, ve výcvikové skupině, práci v individuální terapii na osobních tématech a současně je potřeba se dobře orientovat v obecné teorii psychoterapie i v teorii integrativní psychoterapie.

Celková kompetentnost spočívá ve schopnosti cíleně a záměrně používat obecné faktory psychoterapie, porozumění obranným mechanizmům klienta, vhled do maladaptivních cyklických vzorců klienta a maladaptivních interpersonálních schémat klienta s důrazem na holistické propojení myšlení, emocí a tělesného prožívání v rámci sociálního a kulturního kontextu klienta tak, aby klient mohl realizovat žádoucí změnu.

1. organizační kompetence – zařídit si vlastní praxi, vytvořit adekvátní prostředí pro klienty, dodržovat základní kontrakt a bezpečný prostor v terapii, dohodnuté termíny setkání, způsob omlouvání a rušení termínů, realizace platebního styku
2. odborně-teoretické kompetence
1. Vývojová psychologie
2. OPD-2 diagnostika
3. Psychopatologie
4. Účinné faktory v psychoterapii
5. Terapeutický vztah
6. Psychodynamický přístup
7. Maladaptivní cyklický vzorec
8. Základy transakční analýzy
9. Základy kognitivně behaviorální psychoterapie
10. Teorie změny
11. Psychoterapeutický proces, změna v psychoterapii – kontraktování, vedení procesu, plánování terapie, evaluace pokroku a změn, ukončování terapie
12. Záměrná praxe
13. Etika v psychoterapii
14. Základy práce s krizí a traumatem v kontextu psychoterapie
15. Dynamika skupiny
3. odborně-praktické kompetence
1. vytvořit individuální kontrakt s klientem zahrnující témata, se kterými do terapie přichází
2. navázat, udržet a rozvíjet terapeutický vztah
3. zvládat faktory komplikující psychoterapeutický proces (obranné mechanizmy, odpor, acting-out)
4. používat přenosový a protipřenosový vztah jako cenný nástroj
5. znalost fází terapie a jejich vědomá reflexe
6. zvládat emocionalitu sezení, reflektovat své vlastní emoce, být schopen od nich poodstoupit, neprosazovat svůj postoj a hodnoty, jednat v zájmu klientova „nejvyššího dobra“,
7. upozornit klienta relevantním způsobem na destruktivní chování, udržet limity v psychoterapii
8. schopnost odhadnout své schopnosti - se kterými klienty mohu pracovat a které bych měl poslat k někomu zkušenějšímu
9. schopnost vhodně vybrat účastníky skupinové psychoterapie
10. vést psychoterapeutickou skupinu s využitím principů integrativní psychoterapie
4. osobnost terapeuta
1. udržovat si „dobrou pracovní formu“- schopnost identifikovat a propracovat vlastní limity, konflikty a nevyřešené problémy tak, aby nenarušovaly práci s klientem
2. využívat kritické hodnocení a sebereflexi k rozpoznání svých talentů, rezerv a oblastí, které potřebuje terapeut doplnit, rozvíjet, případně rozšířit si odborné znalosti v dané oblasti
3. schopnost interdisciplinární spolupráce v indikovaných případech
4. pravidelná vlastní individuální psychoterapie
5. pravidelná vlastní supervize a intervize
6. členství v odborných společnostech a aktivní účast v kultivaci psychoterapeutického pole